Reklama
 
Blog | Tomáš Přibyl

TAKŽE TAK: Krásou sem, krásou tam

Všiml jsem si jí několik kroků před tím, než jsem se jí mohl dotknout. Takovou jsem ještě nikdy neviděl a okamžitě mi bylo jasné, že ji musím mít. Vůbec to nebylo tak, že by se stala kořistí do mé bohaté sbírky. Prostě byla tak krásná, že jsem ji chtěl.

   Nenápadně jsem se k ní přitočil, a když se nikdo nedíval, jsem ji sloupnul a držel přilepenou na bříškách prstů pravé ruky. Počkal jsem, až ke mně přijde přítelkyně a nenápadně jsem jí ukázal tu krásu na prstech. Vyprskla smíchy a pobaveně zakroutila hlavou.

   Právě jsem ukradl svou další samolepku z ovoce v supermarketu. Tedy slovo ukradl používá přítelkyně. Já to beru tak, že jsem si vzal další do své sbírky, kterou mám nalepenou na stole v redakci. Taková samolepka přeci není součástí zboží. Určitě ne pro mě, protože je prostě něčím víc.

   Už ani nevím, kdy jsem s tím začal. Asi jako kluk. Líbily se mi samolepky na banánech. Na jiném ovoci tehdy ani moc nebývaly. První, na kterou se pamatuji, byla modrožlutá. Přilepil jsem ji na skříň u postele. Vypadala hned pestřejší.

Reklama

   Polepil jsem takhle doma hodně míst v našem pokoji. Teď jich mám na stole v redakci kolem pětadvaceti. To není moc, ale snažím se hledat nové a nové. Mám radost z každé, ale sbírám jen ty, co ještě nemám. Většina jich je od banánů, ale objevil jsem je taky třeba na pomerančích, kiwi, jablkách nebo mandarinkách. Mám teď na stole i jednu od Kostíků z dětského jogurtu, ale ta je jednoznačně úlet.

   Chtěl bych vytvořit stejnou sbírku, jakou jsem kdysi našel na chalupě, kde vyrůstal můj táta a strejdové. Byl to sešit plný štítků z krabiček od zápalek. Některé byly české, ale byla tam zastoupena i exotika. Řada označovala výrobce, ale spousta jich byla reklamních.

   Ten sešit plný krásných a barevných obrázků pocházel někdy z 50. nebo 60. let. A i po víc než padesáti letech, kdy ani nevím, kam se poděl, si pamatuji ten úžas nad pestrobarevnými štítky nalepenými úhledně na zešedlých listech. Byla to radost pohledět.

  

   Člověk by asi měl umět si schovávat hezké vzpomínky, a když to potřebuje, se k nim vrátit. To je někdy hodně těžké a někteří lidé mají takových zážitků málo. Z ovocných samolepek ale září jasné barvy dokud nevyblednou a pak je můžete nahradit novými. Takže vám dají radost z krásy vždycky, když se na ně podíváte. Pak už vám půjde líp vzpomenout si na něco hezkého – třeba na něco, co se k té samolepce váže. Například na starý sešit nebo jak jste rozesmáli přítelkyni.

   Taková samolepka pak nedělá svět krásnější jen tím, že je pestrobarevná, ale hlavně tím, že vás k tomu krásnu dovede. Dívejte se proto pozorně kolem sebe – věcí, které tohle umí, je na světě velká spousta. Stačí si jen vybrat, která pomůže vám hledat radost.

   Samolepky na ovoci prosím vynechat – ty jsou tu pro mě 🙂

 

   TAKŽE TAK…