Abych byl úplně přesný, on se Pocem pes nejmenuje. Přesněji řečeno jeho oficiální jméno je Majky. Když jsem od bratra poprvé slyšel, že mají papouška, ptal jsem se, jak mu říkají, a dozvěděl jsem se, že na něj volá Pocem pes.
To je totiž tak. Kvůli práci nemohou mít nejlepšího přítele člověka, protože se často na celý den vydávají pryč, takže by psa neměl kdo venčit a byl by pořád sám. Proto čtyřnohého miláčka nahrazuje dvounohý opeřenec, který je naopak rád, že má byt celé dny jen pro sebe. Může se totiž nerušeně věnovat tomu, čím je celým srdcem – dřevorubec a trhač.
Pocem pes má velmi ostrý a tvrdý zobák a dává to najevo především na dřevěných věcech. Na dveřích u bratra a švagrové proto najdete spoustu stop po jeho řádění – včetně dlouhých vyštípaných rýh a novou poličku na klíče zřídil doslova k nepoznání.
Jeho druhou největší vášní jsou papíry. Hlavně reklamní letáky. Dokáže je porcovat s neuvěřitelnou vervou a vášní. Představte si světle modrého papouška, jak přistane na hromadě letáků, pak se dlouho ozývají jen zvuky trhání a následně se létající skartovačka přesune jinam.
Nedávno si začal dělat hnízdo v mikrovlnce, která zůstala otevřená. Naškubal papíry a jal se prostor připomínající ptačí budku vystlávat. Když mi to brácha vyprávěl, utrousil, že stačilo mikrovlnku zapnout a s papouškem, který umí být pěkný zmetek, by byl amen.
Říkal to z legrace tónem, který byl sice seriózní, ale taky v něm bylo skryto, že by mu nikdy neublížil. I když ho někdy strašně štve – nedávno mu třeba hodil do čaje několik vajglů.
Aby člověk zvládl takový nápor na nervy, musí mít Pocem psa doopravdy rád. Je to jediný recept, jak přežít takové nečekané životní potrhlosti. Ostatně on tím možná chce říct, že dveře brání v rozletu, na letácích píšou kraviny a brácha se švagrovou by měli konečně přestat hulit…
TAKŽE TAK…