Uvědomil jsem si, že jsem ještě neslyšel verzi známé pohádky, ve které by se mluvilo o ročním období, ve kterém se odehrává. Od letoška ji ale budu mít spojenou se začátkem jara a s Velikonocemi. Při těch jde ve všech jejich verzích – křesťanské, židovské i pohanské – o něco jiného, ale mně se letos spojily také s tím, že jsem viděl nejšílenější hračku, o jaké jsem kdy slyšel.
Na Květnou neděli podle křesťanské tradice přijel Ježíš s učedníky do Jeruzaléma a byl vítán zelenými ratolestmi. V českých katolických kostelích se to připomíná svěcením kočiček na vrbovém proutí. V neděli ráno je proto v kostelích narváno a rodiče s sebou berou i malé děti. Jedno takové se pohybovalo chvíli i přede mnou.
Byla to holčička – tak tří čtyřletá a v ruce držela velkého plyšového vlka. Měl dvě nohy a dvě ruce a na sobě nějakou vestu a kalhoty. To by bylo ještě v pohodě. Na nejrůznější potvory, křížence a divnobarevná stvoření vydávaná za hračky už jsem si zvykl. Jenže tomu vlkovi čouhaly z tlamy nohy v sukni.
Přítelkyně řekla, že je to vlk, který žere babičku. Podivnosti světa přijímá snadněji než já, tak se nad tím ani moc nepozastavila. Já jo a chvíli jsem si tu věc prohlížel. Došel jsem pak k závěru, že vzhledem k tomu, že nebyla vidět hlava, mohla to být klidně Karkulka.
Usilovně jsem se tu hračku snažil pochopit celý týden. Ptal jsem se i mámy, která učila čtyřicet let v mateřské škole, co si o tom myslí. Řekla, že je to divný. Neustále jsem se vracel k tomu, jestli něco takového ta holčička mohla pochopit správně. Tedy tak, aby z toho v dospělosti nestrávila desítky hodin na terapii. Je možné vysvětlit tak malému dítěti, že sežrání babičky a Karkulky není tragický konec pohádky? Že ve skutečnosti se vlci sice k nám na Šumavu vrací, ale lidi nežerou a jsou velmi plašší? Netuším.
Nejsem odborník na předškolní výchovu dětí, ale debaty o tom, jak mohou být některé hračky, kreslené seriály i pohádky pro ještě nedospělé nebezpečné, jsem zaregistroval mnohokrát. Nově k tomu můžu připojit, že stejně nevhodné mohou být i pro některé dospělé. Člověk kvůli nim řeší roční období v pohádkách, jaký mají smysl a v neposlední řadě na sebe strhávají nežádoucí pozornost.
Proto je třeba říct, že by mělo pro vlky platit: V kostele nepojíš babičky, natož pak Karkulky…
TAKŽE TAK…