Pořádek v lednici je skoro až životně důležitá věc. Slovo skoro bych měl škrtnout, protože v tomhle se fakt nežertuje. Pořádkem je myšleno především to, že věci (jídlo) mají své pevně dané místo. Jeho změna může způsobit zbytečné prodlužování hladovění anebo ještě něco mnohem horšího.
Představte si, že hledáte svou/mou oblíbenou vysočinu. Vždycky byla v nejvyšší polici vpravo. A najednou je fuč. Hledáte dole v šuplíkách, uprostřed za včerejším obědem v hrnci a ona nikde. V břiše vám kručí, těšíte se na ni celý den a teď tohle. Je to přitom o to horší, že salámy přítelkyně považuje za nezdravé jídlo, takže se v lednici objevují jen občas na příděl. Taková změna místa prostě může vyvolat i hádku a ty končí všelijak…
Vejce byly ještě včera v horní polici a teď jsou v té nejspodnější. Jogurty změnily místo za poslední týden třikrát. Chudák sýr do salátu je na tom ještě hůř a přemísťuje se po lednici někdy i dvakrát denně. Nechtěl bych být v jeho obalu, protože ten se opravdu musí cítit všude nechtěný.
Nejdříve jsem měl pocit, že se mi to musí jen zdát nebo že si špatně pamatuji, kde co má být, ale postupně ve mně sílilo podezření a tak jsem si začal vést poznámky (to kecám, ale chci, aby to znělo věrohodně, tak tomu prosím věřte). Vyplynulo z nich třeba, že různá mazání na chleba a housky se pohybují po lednici jako po másle a že vysočina, která dlouho odolávala, změnila svou polohu před dvěma dny.
Všechno navíc komplikuje mísa, kterou považuji za specialitu naší lednice (jinde jsem ji neviděl a ani o ní neslyšel). Skladuje se v ní nejrůznější bioodpad před vyhozením. Prý na kuchyni nebo v koši by na něj lítaly mušky, kterým se říká košovky.
Najdete v ní třeba půlku zčernalého banánu, který jsem nestihl sníst k snídani, zbytky salátu, šlupky od cibule, odřezky jablek nebo vymačkané citróny. Schválně jsem si ji vyndal a sedím nad ní, abych vám její obsah popsal co nejpřesněji. Tahle mísa je ve stěhování naprostý přeborník. Ještě jsem ji neviděl na jednom místě dvakrát.
Zeptal jsem se na to přítelkyně. Čekal jsem různé reakce – třeba že nebude chápat o čem je řeč nebo ať ji nezdržuju kravinama, ale ona té záhadné otázce nevěnovala prakticky žádnou pozornost. Jakoby mezi řečí mi odvětila, že všechny věci jsou tam, kde mají být. (Tenhle odstavec jsem si vymyslel celý, ale jak ji znám, kdybych se zeptal, přesně tohle by mi řekla 🙂
Marně se snažím najít argument, kterým bych to zpochybnil, ale to se prostě nedá. Já sice vím, co kde bylo před přemístěním, ale jen ona ví, kde co má být. Jak se taková věc stanovuje, netuším, ale usoudil jsem, že rozdílný pohled na dění v naší lednici, je pouze dalším z důkazů o mé neschopnosti pochopit nebo alespoň přijmout ženskou logiku i vidění světa. Takže mi nezbylo než to uzavřít tím, že vše má na svědomí určitě skřítek.
Nesnažím se ho načapat, že bych nečekaně otevíral dveře do lednice. Tak šílený ještě nejsem, ale jsem rád, že tam je a že mi o nich máma v dětství řekla, protože díky tomu se nemusím dívat na milovanou přítelkyni jako na cvoka, který neustále přemisťuje věci v ledničce… 🙂
TAKŽE TAK….