Aby nevznikla mýlka, skutečně je tím myšleno, že nebudete jíst sníh, do kterého někdo načůral. Řeklo by se samozřejmost, ale je v tom skryto mnohem víc.
Na vysvětlenou – Chemik je místní ochotnický herec. A to dobrý – za jednu svou roli dostal cenu pro nejlepšího herce na divadelní přehlídce ochotnických divadel. Je to ale také člověk, který dokáže o světě přemýšlet s humorem.
Takže sestavuje vlastní vtipné a zároveň užitečné desatero. Když jsem ho viděl naposledy, měl dvě přikázání. Myslím, že u dvojky se zasekl, ale o to nejde a možná už jich má víc. Druhé si úplně přesně nepamatuju, ale je o tom, že nebudete svému šéfovi říkat, že je pitomec.
Praktický význam těchto pravidel není třeba vůbec rozebírat. Komu by to ale jasné nebylo, může obě přikázání porušit a pochopí. Minimálně u toho druhého to dojde každému okamžitě.
To, že Chemikovo desatero obsahuje humor, mi připomíná, že v životě nejde jen o suchá pravidla. Legrace se zdá, že k zákonům nepatří, ale podobné úvahy všechna pravidla zbavují lidskosti. Biblické desatero se taky nedá vykládat a žít bez svědomí a lásky k bližnímu.
My se ale snažíme zákony oprostit od všeho kolem v domnění, že to náš svět udělá bezpečnější. Místo toho ale máme spoustu legislativy, na kterou kašleme i nadáváme a vzdalujeme se sami od sebe.
Humor Chemikova desatera tohle nové dogma relativizuje a vrací k tomu, jak být opět lidský. Nevím, jak bude s přikázáními pokračovat, ale určitě by na konci všech desater a zákonů mělo být napsáno:
Nepřestaneš být člověkem svědomí a srdce…
TAKŽE TAK…