Jeden je ze skla a druhý keramický, další jsou třeba z drátků a kamínků, na klice visí jeden pletený, ale všichni jsou jako lidské postavy s křídly.
Netuším, kdy se vžilo, že vypadají takhle, ale původní význam slova anděl je maličko jiný. To slovo pochází z řečtiny, kde ANGELOS znamená posel. V biblickém rozměru boží posel. Římsko-katolický katechismus pro mladé anděla definuje jako boží myšlenku. Pokud to chcete popsat fyzicky bez náboženských souvislostí, je to člověk, který vám pomůže a udělá pro vás něco dobrého. Nebo vás nesměruje něčím, co řekne, či udělá, k lepší budoucnosti.
Podle toho se anděl pozná snadno a všichni jich kolem sebe máme plno. Nechci nosit dříví do lesa, protože tohle většina z vás slyšela, ale taky na to většina z nás zapomíná – být andělem je pěkná dřina.
Můj kmotr organizuje dětský tábor, kde se děti každý den stávají anděly pro jiné děti. Mají pro ně nezištně a potají udělat něco dobrého nebo hezkého. Jen vymyslet, co to může být, dá práci. Proto stojí za to, alespoň občas najít svého anděla a říct mu třeba jenom děkuju. Bude se mu líp „pracovat“. Vím, že to zní jako přehnaně pozitivní klišé, ale v rámci poděkování mým andělům, jsem si říkal, že je dobré o tom sem tam něco napsat.
Mimochodem – jediné místo, kde u nás doma nenajdete anděly, je koupelna. Vrtalo mi to hlavou a tak jsem se na to přítelkyně, která je po bytě rozmisťuje, zeptal. Řekla: „Tak to ti můžu říct naprosto přesně. Páč je tam velký vlhko a zplesnivěla by jim křídla.“
Tohle mi dělá často – předhodí mi takovou myšlenku jako by se nechumelilo. Ještě lepší ale bylo, co odpověděla na otázku, proč je máme na tolika místech v bytě: „Protože jsou třeba…“
TAKŽE TAK…